Mixa: „Snažili se mě zničit.“

Autor: Svobodat

Ve svých devadesáti letech je Josef Mixa nejdéle sloužícím farářem v České republice. I přes takto vysoký věk má stále výbornou kondici, kterou by mu mohli závidět o desítky let mladší lidé. Dříve byl trnem v oku komunistickému režimu, který ho z Prahy „uklidil“ do Stanovic u Karlovýchj Varů.

Dočetl jsem se o Vás, že jste byl vášnivý sportovec, je to pravda?

Měl jsem tu výhodu, že jsem od mládí dělal lehkou atletiku a následně horolezce. To mě strašně uchvátilo a jediná možnost byly Vysoké Tatry, protože jinam jsem do ciziny nemohl jezdit, a tam jsem slezl skoro všechny vrcholy. Takže doporučuju tuhletu sportovní angažovanost v mladém věku, protože pak se to vyplatí pro věk starej.

Lezl jste, i když už jste byl farářem?

Jistě, furt, já lezl dlouho. Dokonce jsem lyžoval na ledovcích až do svých osmdesáti pěti let (smích).

Pane faráři, knězem jste se stal až poměrně pozdě. Proč?

No, já byl pokřtěn až po únoru 1948. Dvanáct let jsem následně musel čekat, než jsem ztratil charakter kádru jako inženýr a mohl se dostat do kněžského semináře, to mi bylo 36 let. Ve 40 letech jsem tedy skončil v semináři a stal se sekretářem kardinála Tomáška.

Už tehdy jste byl ale pro režim nepříjemný, shromažďoval jste kolem sebe mladé lidi, kázal protistátně atd. Jak vzpomínáte na srpen 1968?

No, přišel srpen 1968, palác je obleženej ruskýma tankama, do mého bytu stříleli, udělali tam ďoury. V týdnu obsazení Prahy si mě pozval bývalý vedoucí arcibiskupství pražského, kanovník Stehlík, do svého bytu. Posadil si mě do křesla a řekl: „Mixa, teďka tě zničíme.“ Takže kněz řekl knězi, že ho zničí. No a kolem byly tanky. Bylo to psychologicky rafinovaný. Já věděl, že mě zničej, ale slyšet to takhle evidentně, to bylo něco. Čekal jsem s hrůzou pět a půl roku, než mě zlikvidujou, takže to nebyl žádnej med.

Po nějaké době jste byl nucen přesunout se do Stanovic u Karlových Varů, kam Vás komunisté „uklidili“. Jak to?

Jednoho pátku přišel pan biskup z ministerstva kultury, pobledlý a řekl: „Musíte opustit Prahu na hodinu, nesmíte se rozloučit ani se svými věřícími. A máte dvě možnosti, buďto jít do pohraničí, anebo do vězení. Já vám radím, jděte do pohraničí, na dva roky, ono se to změní.“ No a ono se nic nezměnilo …

Takže jsem zvolil tohle, ale nevěděl jsem, že ti krajští tajemníci se dohodli na konkrétním místu, které je přes sto kilometrů z Prahy a zdevastované. Když jsem sem přijel na Vánoce 1973, nebylo tu vůbec nic. Ani elektrika ani voda, jen opuštěná fara. Bylo to hrozné, ale postupně jsem to vše dával do pořádku.

Dokonce Vás Státní bezpečnost sledovala a nasadila na Vás agentku StB a KGB, je to tak?

Je. Jednou za mnou přišla nějaká žena, že chce být pokřtěná – proč by nemohla být, ne? Tak jsme se několikrát katecheticky sešli a ona najednou poslala dopis biskupovi, že se mnou čeká dítě. Kravina, já se ženskejma nikdy neměl žádný techtle, mechtle … Státní tajemnice tohle jejich počínání označila za psychologickou vraždu. Byl jsem s tím tedy za jedním prokurátorem, abychom podali žalobu. Mohli jsme ovšem podat nanejvýš stížnost. Pak za mnou jednou přišli, že pro mě chtějí to nejlepší – tedy abych měl ženu. A tak jsem jim řekl, že pokud s tím nepřestanou, rozhlásím díky svým kontaktům po celé Evropě, co se tady děje kněžím. Že na mě páchají psychologickou vraždu. No a pak to přestalo, ale sledovali mě furt.


Štítky:

O autorovi článku

Profilovka
Martin Rejsek
správce webu a sociálních sítí
E-mail: m.rejsek@k2finance.cz
Telefon: +420 775 353 847
Mé jméno je Martin Rejsek, narodil jsem se v roce 1991. Aktuálně studuji na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni obor Mezinárodní vztahy a východoevropská studia. Tvorbě webu se věnuji už přes 10 let.
Více článků od autora >>>

Zanechat komentář